Fjordský kůň má různé druhy plavé barvy. Jsou to stejné barvy jako u divokého koně z centrální Asie, koně przewalského, a tarpana, evropského divokého koně. Tyto typy zbarvení srsti se také nazývají primitivní.
Základní primitivní barvy jsou hnědý plavák, rudý plavák a šedák. Navíc světlý plavák a žlutý plavák jsou další autentické barvy tohoto plemene. Na výročním valném shromáždění Norges Fjordhestlag (Sdružení norského fjordského koně) v roce 1980 bylo domluveno a rozhodnuto, že těchto pět barev bude uznaných jako autentické a typické barvy fjordského koně. Toto rozhodnutí podporují i vědecká fakta.

Druhy barev

BRUNBLAKK - Hnědý plavák (anglicky brown dun, norsky brunblakk) je nejčastější barva. Vyskytuje se ve světlejších a tmavších odstínech. Zbarvení těla je světle žluto-hnědé, může kolísat od krémově žluté až po skoro hnědou. Tmavší pruh žíní (norsky midtstol, anglicky mid-section) uprostřed hřívy, kštice a ocasu je černý nebo tmavě hnědý. Žíně hřívy po obou stranách středového pruhu jsou bílé, stejně jako u kštice a ocasu. Úhoří pruh je tmavohnědý nebo výrazně tmavší, než je okolní srst. Světleji zbarvení koně mají bělejší kštice a bělejší žíně po stranách hřívy. U tmavších jedinců mohou být tyto žíně taky tmavší, skoro hnědé.

RODBLAKK : Barva srsti na těle rudého plaváka (anglicky red dun, norsky rodblakk) je světle červeno-žlutá a také se vyskytuje ve světlejších či tmavších odstínech. V některých případech je těžké odlišit hnědého plaváka od rudého. U rudých plaváků mají tmavší pruh žíní uprostřed hřívy, úhoří pruh a tmavší žíně uprostřed ocasu rudé nebo rudohnědé zbarvení, vždy tmavší, než je barva těla, ale nikdy ne černé. Hříva a ocas jsou většinou velmi světlé nebo nažloutlé. U rudých plaváků světlejšího odstínu mohou být kštice, hříva i ocas kompletně bílé. Po narození mohou mít rudí plaváci světlá kopyta, která však mohou v pozdějším věku ztmavnout.

GRA : Barva srsti na těle šedáků (anglicky grey, norsky gra) neboli modrých plaváků (anglicky blue dun) může kolísat od lehce stříbřitě šedé až po tmavě břidlicově šedou. Tmavší pruh žíní uprostřed hřívy, úhoří pruh a tmavší žíně uprostřed ocasu jsou černé nebo tmavší, než je základní barva srsti. Kštice a huba jsou tmavší ve srovnání s hnědými a rudými plaváky, kteří mají většinou kštici a hubu světlé. U nejtmavších jedinců může být hříva a ocas velmi tmavý. Pokud by se u pojmenování této barvy použil stejný vzor jako u jiných barev, nazývali by se šedáci černými plaváky, ale tento výraz se nikdy nepoužíval.

ULSBLAKK - Světlý plavák (anglicky uls dun, norsky ulsblakk) je varianta hnědého plaváka, podmíněná ředícím faktorem, který snižuje tvorbu pigmentu srsti. Zbarvení těla je téměř bílé nebo žlutavě-bílé. Tmavší pruh žíní uprostřed hřívy, úhoří pruh a tmavší žíně uprostřed ocasu jsou černé. Hříva a ocas mají světlejší odstín, než tělo.

GULLBLAKK - Žlutý plavák (anglicky yellow dun, norsky gulblakk) je nejvzácnější z barev fjordských koní. Je to obměna rudého plaváka, podmíněná stejným ředícím faktorem, jaký je u světlého plaváka. Zbarvení těla je žlutavě-bílé. Tmavší pruh žíní uprostřed hřívy, úhoří pruh a tmavší žíně uprostřed ocasu jsou tmavěji žluté, než je zbarvení těla. Kštice, hříva a ocas mohou být zcela bílé, u takových jedinců může být nevýrazný i úhoří pruh.

(Ilustrační obrázek různých zbarvení použit se souhlasem autorky - http://mapal.deviantart.com/)

Ředící faktory

Také šedáci mohou mít ředící faktor, jako mají světlí a žlutí plaváci, ale protože takoví jedinci mají stejný vzhled jako světlí šedáci bez tohoto faktoru, nemá tato „barva“ žádný specifický název.
Páření koní s ředícími faktory má za výsledek 25 % hříbat bílých a s modrýma očima. Protože toto zbarvení není u fjordských koní přípustné, nedoporučuje se vzájemně pářit světlé plaváky, žluté plaváky a šedáky s ředícím faktorem. (Pokud má šedák jednoho z rodičů žlutého nebo světlého  plaváka, z 50 % je u něho pravděpodobné, že bude nést ředící faktor. Pokud dá šedák s hnědým nebo rudým plavákem potomka žlutého nebo světlého plaváka, pak je jisté, že nese ředící faktor. Pokud dá šedák s jiným šedákem potomka žlutého plaváka, je zde také vysoká pravděpodobnost ředícího faktoru.)

přehledná tabulka možných barev v hříběte v závislosti na barvě rodičů je k nahlédnutí na stránkách Norges Fjordhestlag ZDE

Rozšíření barev

v časném období organizované a písemně dokumentované plemenitby byli světlí plaváci velmi populární a po určitou dobu to byl dominující typ zbarvení. Takže světlí plaváci byli ve zvýšené míře páření s jinými světlými plaváky a výsledkem bylo rození bílých hříbat.
Proto se stále zvyšovala popularita hnědých plaváků, především světlejších odstínů, a také dnes je to převažující zbarvení. Rozšíření této barvy je samozřejmě dáno i tím, že nejpopulárnější a nejpoužívanější hřebci byli hnědí plaváci. Na druhé straně tito plemeníci mohli být tak populární právě proto, že měli tuto barvu. Významným faktorem také byla změna názoru na to, co se považuje za moderní. V současné době je snaha zachovat všech pět autentických barev.

Určení barvy

Někdy může být obtížné se rozhodnout, jakou barvu má hříbě, především před prvním přelínáním. Pro určení zbarvení nejlépe pomůže zjistit, jakou barvu má tmavší pruh uprostřed hřívy, úhoří pruh a tmavší žíně uprostřed ocasu.
V některých případech i dospělí fjordští koně mohou mít nejasnou barvu, protože její vzhled se může různit podle ročního období, nebo se změní po přelínání. V letní srsti se podobají šedákovi nebo světlému plavákovi, ale v zimní srsti jsou podobní hnědému plavákovi.

Primitivní znaky

jsou důležitou součástí popisu a identifikace fjordských koní jsou tzv.:

* malé hnědé body nad očima a na stehnech
* zebrování (tmavé horizontální pruhy na nohách, zvláště na předních),
* oslí kříž - jeden nebo více tmavých pruhů nad kohoutkem (ale spíše výjimečně),
* někteří jedinci mohou mít na těle malé hnědé skvrny, např. na stehně nebo na boku.

Poslední uvedené znaky nazýváme „mark of Njal“, po zakladateli moderního fjordského koně, hřebci jménem Njal 166, narozeného v roce 1891.
Barva výše uvedených primitivních znaků se liší podle druhu jednotlivých variant. Koně typu RED DUN a YELLOW DUN s jednobarevným odstínem hřívy a ohonu s nevýrazným úhořím pruhem nemusí mít zebrování vůbec. Koně s velmi světlým odstínem BROWN DUN mohou mít zebří pruhy jen velmi slabé, nebo žádné.
Zebří pruhy mají stejnou barvu jako tmavý pruh uprostřed hřívy a jako ostatní znaky, ale často mají slabší odstín. Nejvíce znatelné jsou u koní s letní srstí. Hříbata po narození postrádají zebrování, to se objevuje po prvním línaní z „hříběcí srsti“. Pruhy jsou nejčastější a v největším množství na předních nohách. V některých případech chybí zebrování u GRA a ULS DUNS. U těchto koní mohou být nohy stejné barvy jako tělo, popř. mohou být po kolena či hlezna poněkud tmavší.

Další znaky

Bílé znaky jsou u fjordských koní velmi zřídka k vidění, ale zmínka o bílé hvězdě na čele existovala již v prvních záznamech. Bílé znaky jsou zděděné jako recesivní geny, což znamená, že geny mohou být přenášeny skrytě. Jestliže tedy potomstvo projevuje viditelné znaky, znamená to, že oba rodiče museli tyto geny skrytě přenášet. Bílá hvězda je tolerována pouze u klisen, u hřebců jsou pak tělové znaky tolerovány pouze na penisu. Světlá i tmavá podsada je tolerována, ovšem světlá kopyta pouze u typu red duns a yellow duns. Slabé bílé pruhy se mohou objevovat na kopytech starších koní, neměly by však být zaměněny s tolerovanými bílými znaky.